A je tu podzim! Doma už bychom proto měli mít dostatečnou zásobu kvalitního medu. Vzpomínám, že babička mívala zkrystalizovaný med v kameninovém soudku a říkala mu desetiletý. Nad kachlovými kamny pokaždé visel s nadcházejícím podzimem plátěný sáček se sušeným lipovým květem. Dvě nezbytné ingredience v boji proti podzimnímu nastuzení, říkávala. Tady je proto několik jejích zaručených receptur, kterými nás kašlající vnoučata s nudlí u nosu kurýrovala:
Na pořádnou chřipku či angínu není nic lepšího než právě lipový čaj slazený medem. Pozor, čaj než do něho přidáte med, nechte zchladnout, aby jeho povzbuzující účinky nebyly znehodnoceny. I při teplotě 40 stupňů Celsia je ozdravná fáze čaje stále splněna. Čaj vyvolá pocení, snižuje tělesnou teplotu. Použitím medu u malých dětí jednoduchými cukry předejdeme křečím, které u nich způsobují vysoké teploty. Nízkomolekulární polysacharidy (dextriny) potlačují bolest zduřelých sliznic.
Od chronického přetrvávajícího kašle pomáhá polévková lžíce lehce na tělesnou teplotu zahřátého medu s trochou rozemleté skořice (asi čtvrt až půl kávové lžičky). Strýček včelař polévkovou lžíci ještě zakapal třemi až čtyřmi kapkami propolisové tinktury. Užívá se jednou denně po dobu jednoho týdne.
Babička pokaždé sázela také na cibulový výluh. K pokrájené cibuli přidáme lžíci medu. Po jedné až dvou hodinách cibule pustí šťávu, kterou užíváme několikrát denně po kávových lžičkách. A to je pro dnes vše, z levné přírodní lékárny našich předků.
Jiří Čada